Syddansk Universitet (vol.1)

 ...aneb vzdělání všech velikostí, tvarů a kvalit

Než začnu chrlit oslavná přídavná jména, měla bych se zhluboka nadechnout a vydechnout… A pořádně si rozmyslet, o čem začít psát nejdřív.

Kampus Syddansk Universitet je obrovský a členitý…. Jsem vlastně permanentně ztracená. Chvilku mi trvalo, než jsem přišla na systém číslování místností (pokud vůbec nějaký existuje).  Všechny budovy jsou vesměs nově postavené, moderní a rezavé. Ano, nejedná se o oxymóron, jsou nové a už rezavé, vnější pláště budov tvoří kovové zrezivělé pláty. Ve finále to však nepůsobí nijak zvláštně, spíše naopak. Je to všechno oranžovo červený, občas tu a tam prosvítá šedý beton. Přístup na do budov  jakožto máte 24 hodin denně, takže až se v sobotu v noci budu hodně nudit (#nevers), můžu třeba v jednu ráno nasednout na kolo a vydat se vstříc studiu! Součástí kampusu je i venkovní atletický areál, přístupný každému (zdarma), který byl v loňském roce Mezinárodním olympijským výborem vyhlášen jako nejlepší sportoviště na světě (#notbad). A samozřejmě nesmím zapomenout studentům volně přístupný plavecký bazén…. S obdivuhodnou velikostí univerzity souvisí i velikost univerzitní knihovny, která se rozkládá po celé délce prvního patra centrální budovy. Je mi jasné, že takhle vám to nic neřekne. Je to stejné jako bych napsala, že je dlouhá jako třetina vzdálenosti od mého bytu k Lidlu… Prostě je to obrovský.  

Ono vyhlášené sportoviště

V kantýně mají dobrý jídlo – velký výběr a styl: naházej si na talíř, co chceš, pak se to zváží a ty to zaplatíš. A taky dobrý a relativně levný kafe. Pro fajnšmekry nebo boháče je na univerzitní půdě taky Starbucks. Protože prostě proto. Co musím rozhodně prověřit, je tzv. FABlab – speciální pobočka univerzity, kde si můžete zapůjčit kamery, fotoaparáty, iPady, sluchátka k iPhone7, dále tu můžete využít služeb grafiků nebo si vytisknout zbraň na 3D tiskárně.

Abych byla upřímná, na rozdíl od řady českých univerzit, mi humanitní fakulta v porovnání s ostatními nepřipadá zase až tak veliká. Zato manažerů a ekonomů je tu jak sraček. Hodně jsou tu v popředí také vědecké a technické fakulty. Konkrétně na mém magisterském programu American Studies je nás okolo 30, což mi nepřipadá jako moc.  Abych hned předešla vašemu dotazu „A co z tebe pak bude, co budeš moct dělat?“, raději to hned narovinu napíšu. Nevím. Tvrdí nám, že budeme moc dělat cokoli, protože tenhle obor je hrozně široký a ve finále spíše uplatníme jiné dovednosti získané při studiu než vysloveně znalosti amerických reálií. Nabízí se kariéra diplomacii, ve velkých mezinárodních společnostech (kdyby náhodou někdy nebylo manažerů jak sraček) a organizacích, státní správě (no, pokud neumím dánsky, tak tohle pro mě asi padá), stále platí také šance stát se učitelem, zahájit akademickou kariéru… Zkrátka je to všechno o štěstí a náhodě (a erupcích na slunci a o tom, jestli náhodou nerozbijete zrcadlo, což se mi nedávno povedlo a prý to nosí smůlu. Expirační lhůta je 7 let… jenže do té doby já určitě rozbiju další.)
Rozvrh je snesitelný, celkem tři dny v týdnu, ve zbylých dnech tak aspoň můžu přečíst desítky stránek k přípravě na hodiny. Styl výuky je trošku jiný, něž na který jsem byla doposud zvyklá. Je to mnohem více interaktivní, máte mnohem větší prostor k diskuzi a obhájení si svého názoru. Většinou si musíte na danou hodinu přečíst několik textů, které se pak v hodině rozebírají nebo je na nich vystavěn další profesorův výklad. Zatím mám za sebou jen první týden, takže si netroufám ještě hodnotit kvalitu výuky či to, jestli mi takovýto styl studia vyhovuje. Pořád jsem totiž trochu ztracená...