... aneb první náhodně sepsané dojmy z Dánska.
Cihly. Společné záchody. Cyklisti. Show. Cukr a žádný bič.
Takto by se v několika slovech dal shrnout můj první týden tady
v Dánsku.
Začněme faktem, že jakkoli si myslíte, že se dané dánské slovo vyslovuje, je to
pravděpodobně špatně. Odense se ve skutečnosti vyslovuje jako [Undse], přičemž
to koncové „e“ tak trochu (hodně) spolknete… Chvíli mi trvalo, než jsem si na
to zvykla. Co si to nalhávám, nezvykla.
Dánové mají asi rádi cihly. Respektive dánští architekti a
stavitelé mají na cihly nějakou divnou fixaci. Cihly vidíte všude: na domech,
jako dlažbu na chodnících, vzor na tričkách místní mládeže. A občas se mezi
těmi cihlami objeví obrovské okno. Nejlépe v přízemí a bez záclon či
žaluzií. Chápu, že v Dánsku by Prostřeno nefrčelo, protože k čemu
čumět na televizi, když se šmejdí po cizích domovech, když tady vám stačí jít
po ulici? Buď jak buď místní architektura má něco do sebe. Co vážně obdivuji,
je dánský cit pro míchání starých a moderních budov. Obecně jsou Dáni nadšenci
do moderní architektury (měla bych pořádně začít fotit a udělat o tom celý
jeden článek #tochcete).
Můžu klidně říct, že za celý týden jsem konstantně
z něčeho nadšená. Předně asi z lidí, kteří jsou neskutečně milí a
ochotní pomoci. Přestože Dáni si udržují odstup (vidím to hlavně u mých
dánských spolustudentů), nikdy by se nestalo, že by vám neodpověděli na otázku
nebo vám neporadili. Další věc, ze které jsem vážně na větvi, je univerzita
samotná. Ne konkrétně to, že kampus je tak obrovský, že jsem permanentně
ztracená (na mou obhajobu - kolikrát mají i profesoři problém najít danou
učebnu), ale spíš to, jak je vidět, že dánské školství je ve vatě.
V životě by mě nenapadlo (mám však srovnání jen s českými
univerzitami), že si ročně budu moct vytisknout až 450 stránek zdarma, budu mít
zdarma přístup do školního plaveckého bazénu, občas dostanu zdarma oběd a kafe
(většinou během nějakých konferencí, seznamovacích dní nebo jiných událostí) a
tomu podobně. Jsou to maličkosti (Netvrďte mi ale, že když vám někdo dá zdarma
jídlo, tak vás to nenadchne!), kdybych byla rodilým dánským studentem, dostala
bych od státu navíc ještě tzv. SU, grant ke studiu, který se vyplácí každý měsíc,
takže spousta dánských studentů si ani nemusí hledat brigádu, dostávají
zaplaceno za to, že studují. Já se aspoň svezu na vlně, co se týče benefitu
státního sociálního a zdravotního pojištění, které je taky všem Dánům a
dlouhodobým rezidentům poskytováno zdarma. Vypadá to jako ráj, ale samozřejmě
všechny tyhle státní výhody jsou něčím vykoupeny. V Dánsku to jsou
konkrétně brutálně vysoké daně (nejvyšší v Evropě). A taky se tu moc
nevyplatí mít nové velké auto, protože to je další oblast se zdaněním uvádějícím
do mdlob. Proto tu jezdí povětšinou staré vraky nebo malé vozy. Nebo jezdí na
kole.
Odense je město hodně podobné Hradci. Placatý, s dobře promyšleným
obchvatem kolem centra města a s cyklisty všude možně i nemožně.
Představte si opravdu hodně cyklistů, představte si nejvíc cyklistů, co
dokážete. Teď to vynásobte dvěma a máte cyklistickou situaci v Odense.
Násobení ještě neopustíme… Protože, co se týče dánského sladkých dobrot
(koláče, dorty, další sladké pečivo), Dánové očividně násobí ve veškerých
receptech podíl cukru dvěma. Nevadí, stejně ty kalorie vyšlapete na kole, takž
to není takový problém.
Nic tu není problém – alespoň, co se týče univerzitního
života. Komunikace funguje na jedničku. Zapsali jste si omylem nějaké kurzy?
Nevadí, napíšete e-mail, nejpozději do dvou dnů je zrušeno. Chcete oficiální
potvrzení o přijetí ke studiu? Napíšete e-mail a opět do dvou dnů vám jedno
krásné potvrzeníčko přistane ve schránce (myšleno té internetové. Pochybuji, že
dánská poštovní společnost by byla takhle dobrá, přestože ceny mají dost
vysoké. Jen tak pro zajímavost jedna obyčejná známky do zahraničí stojí 25
krone, což dělá zhruba docela přesně 90,7 korun).
Jediná oblast, kde mě nadšení trochu opouští, jsou právě finance… Pořád věřím,
že žít a studovat v Dánsku nebude ve finále až tak přehnaně nákladné, ale
zatím se všemi počátečními výdaji, zařizováním a nakupováním peníze prostě mizí
před očima. Potraviny jsou tu jen mírně dražší než v ČR. Abych vám to
přiblížila, představte si, že se tu potraviny (ne všechny, ale většina) pohybují
ve stejné cenové relaci, jako v Čechách BIO potraviny. Paradoxní je, že
tady v Dánsku dostanete BIO potraviny za cenu „obyčejných“. Co se fakt
nevyplatí, je chodit do restaurací a barů. Jednou za čas je fajn si zajít do
centra na pivo, ale ne každý druhý večer. Naštěstí, čas od času nějaký ten
podnik nabídne výhodnou akci nebo slevu pro studenty. Takže o dánské pivo,
které vlastně vůbec není špatné, nebudu rozhodně během mého studia ochuzena. Vše
je tedy zachráněno.
Co se týče šetření peněz, žít v Odense je dobrý tah.
Nejen protože je třeba taková Kodaň je dvakrát tak drahá (Odense je prý jedno z nejlevnějších
větších měst v Dánsku), ale zároveň to tu žije, co týden, to jiný festival
se spoustou různých atrakcí zdarma, volně přístupné koncerty jsou také na
denním pořádku, na den si tu můžete půjčit kolo zadarmo, do nekonečna se
procházet v jednou z nesčetných parků a tak dále a tak dále… Člověk
tu má klid a zároveň se tu nenudí.
Ukončím už konečně svůj chvalozpěv, alespoň prozatím...
Žádné komentáře:
Okomentovat